Řecko - historický přehled

 V počátcích historie Evropy, v dobách, kdy se v Orientu rozvíjela a utvářela mocná společenství, dochází k rozvoji kultury i na území dnešního Řecka. První známky rozvoje primitivních kultur nastávají v oblasti Egejského moře v dobře bronzové /2800 - 1100 př.n.l./ Bylo to období rozvoje obchodu a styků mezi národy, ve svých počátcích bez jakýchkoliv ozbrojených konfliktů. Oblast Egejského moře byla klíčovou oblastí pro ovládnutí pozic v obchodním světě 3. a 2. tisíciletí př.n.l., byla křižovatkou cest lidí přicházejících ze severu, z blízkého východu i ze severní Afriky. Veškerá moc této civilizace vycházela právě ze sítě obchodu a moře.

 Obchod tak přinášel prostředky pro antickou společnost, rozvíjející se na pobřeží a přilehlých ostrovech. Nejvýznamnějším centrem obchodu byla Kréta, kde se rozvinula nezávislá kultura v souostroví Kyklád. Ostrovy Kyklád byly sice příliš malé na to, aby zde vzniklo velké osídlení, ale jejich nerostné bohatství společně s jejich výhodnou polohou učinily z Kyklád v době bronzové jednu z nejdůležitějších oblastí.

 V závislosti na území, kde se tato prví kultura vyvíjela, bývá označována jako kultura minojská - podle legendárního krétského krále Minoa. Dalším kulturním kruhem byla kultura kykládská, rozvíjející se na ostrovech Kyklád a kultura mykénská, utvářející se na řecké pevnině a v okolí mykénského hradu. Později se vliv řeckého světa rozšířil i do Malé Asie a souvisel se vznikem Tróje.

 Doba bronzová skončila někdy kolem r. 1100-1000 př.n.l. a souvisela s příchodem dórských kmenů ze severu. Příchod Dórů znamenal oslabení mykénské civilizace a přinesl sebou celkový úpadek.

 Příchod Dórů je považován za počátek doby železné a kromě kulturních vlivů zaznamenal i změny v osídlení - řeckou pevninu opustily kmeny Pelasgů a Lonů a přesídlily na ostrovy při pobřeží Malé Asie. Řečtí kolonisté měli velmi dobrý smysl pro zákládání nových sídel, hlavně z hlediska jejich výhodné obchodní polohy. Nová města v oblasti Malé Asie vznikala v 7. a 6. stol.př.n.l. a stávala se centrem vysoce rozvinutých kultur. Projevovalo se zde prolínání kultur východu, do kterých vnášeli Řekové svou svobodu myšlení a vzdělání, s bohatstvím, které připsívalo nebývalému rozvoji řeckých měst, jako byl například Korint. Nejmocnější města byla: Klazomenae, Halikarna, Kofolon, Smyrna, Fokia, Samos, Efez a samozřejmě Miletos. Byly to nejen samostatné kvetoucí městské státy, ale i pokladnice vědy a filosofie, kde hlavním cílem byla svoboda lidského ducha a svobodný člověk byl základem společnosti. Tito svobodní lidé pak dál šířili své ideály a tak zajišťovali životnost společenství. Chybou bylo, že každý městský stát byl něčím jedinečným a tak nedokázal obhájit svou nezávislost proti síle a moci sjednocených Lýdů a Peršanů.

 I když období svobody nebylo dlouhé, přesto se podařilo vykonat obrovské dílo: řecká civilizace ovládla Středomoří a pronikla i do oblasti Černého moře. Řecké kolonie v 6. století př.n.l. tak znamenaly přínos pro rozvoj kultury a vzdělání v této části Evropy. Na konci tohoto období došlo ještě k vzestupu dvou hlavních městských států Athén a Sparty.

 Počínaje Homérem a jeho baladami Illias a Odyssea, nastává v Řecku období, které je historiky označováno jako období klasického Řecka /500-323 př.n.l./, v tomto období vznikala na území Řecka díla nesmírné hodnoty, která slouží jako vzory a inspirace i současným tvůrcům.

 Tento "Zlatý věk" neznamenal jen obrovský rozkvět umění. Bylo to také období válek s Persií, kdy si Řekové dokázali uvědomit svou sílu a spojenými silami pod vedením Athén uhájit i svou svobodu a nezávislost. Prvním vítězstvím Řeků v boji proti Peršanům a důležitým mezníkem v historii se stala bitva u Marathónu.

 Období od r. 480 př.n.l. do r.431 př.n.l. se zapsalo zejména do historie Athén. V té dobeě byl prvním mužen Athén Perikles, neobyčejný člověk a vynikající státník. Za jeho vlády se v Athénách realizovaly stavby, před nimiž se dodnes tají lidem dech. Byla to zejména posvátná Akropolis s Propylejemy a Parthenonem. Perikles znamenal mnoho i pro rozvoj demokracie, za jeho vlády dochází k vzestupu umění, řemesel, vědy a filosofie. O mnoho století později se mnohá z děl, vytvořených v tomto půlstoletí stala vzorem a základem západoevropské kultury. Peloponéská válka mezi Athénami a jejich věčným rivalem Spartou /431-404 př.n.l./, která skončila porážkou Athén, navíc r.426 př.n.l. zemřel i Perikles. Sparta se spojila s Peršany, dávnými nepřáteli Řeků a tak se dobrovolně vzdala všeho, čeho bylo dosaženo v bitvách u Marathónu, Salamíny a Platají.

 Od 4.století př.n.l. postupně začíná stoupat vliv a moc Makedonie. Athény nebyly jednotné v názorech na tuto novou mocnou říši. Makedonie měla své příznivce, ale i odpůrce. Mezi nimi vynikal zejména vynikající řečník Démosthénes, který vyzýval Athény k odporu proti Makedonii. Vše rozhodla bitva u Chaeronie r. 338 př.n.l. Athény společně s několika dalšími městskými státy byly poraženy a Makedonie se stala říší, která spojila všechny řecké kmeny od Iónského moře po Malou Asii.

 U zrodu této mohutné říše stál Filip Makedonský, zakladatel království s hlavním městem Pella. Vládu nad vybudovanou říší pak převzal jeho syn Alexander Veliký. Období od 4. do 2. století př.n.l. bývá označováno jako helénistické. Když Alexander v r.323 př.n.l. zemřel, byl vládcem obrovské mnohonárodnostní říše.

 Říše, ovládána vojenskou silou se, ale po různých povstáních rozpadla a Řecko ovládli Římané, kteří se do historie zapsali především jako budovatelé vřejně prospěšných staveb, umění ustoupilo do pozadí.

 Sochaři vytvářeli dokonalá díla, přesně zobrazující každý detail. Byly to monumenty, před jejichž dokonalostí se tajil dech a člověk si uvědomoval svou nedokonalost. Během římské nadvlády si Řekové dokázali uchovat svou jedinečnost a prvenství ve filosofii, umění a vědě a tak římskou mocí pokořené Athény zůstaly kulturním centrem Římské říše.

 Období Římské říše /146-138 př.n.l./ bývá spojováno s počátky křesťanství v Řecku. V prvním století našeho letopočtu pobýval v Řecku i apoštol Pavel, který zde promlouval k lidu v Athénách na pahorku boha války Area, v Soluni a dalších místech. Na ostrově Patmos žil např. sv. Jan.

 Po rozdělení Římské říše na západní a východní část, připadlo Řecko k východní - Byzantské říši. Toto období, trvající zhruba tisíc let /395-1453/ velmi ovlivnilo vývoj řeckého umění. Rozvíjely se zde původní tradice, ale byly výrazně ovlivněny vírou. Nastává zejména vzestup architektury, svého vrcholu dosahuje zejména architektura typických chrámových staveb. Baziliky a kostelíky jsou zdobeny freskami a mozaikami.

 Po pádu Konstantinopole ovládli Řecko Turci, kteří znamenali pro řeckou kulturu období úpadku. Toto se však stalo podnětem pro vznik nového směru v uměleckých dějinách Evropy - renesance.

Mezi vládci a ničiteli Řecka a jeho kultury se v průběhu století vystřídali také Katalánci, Frankové a Benátčané.

 Po mnoha povstáních, která vyvrcholila válkou za nezávislost v r. 1821, Řecko nakonec získalo zpět svou svobodu.

 Dějiny moderního Řecka začínají porážkou Turků a ustavením království, u jehož zrodu stály dohodové mocnosti Británie, Francie a Rusko. Prvním králem se stal bavorský princ Otto. Definitivní podobu získalo Řecko po připojení ostrovů na konci druhé světové války.

Tato malá země s tisíciletou historií je zemí, jejíž lid vždy bojoval za ideály svobody a jenž si vždy zachovala svou identitu.

 Díky své zeměpisné poloze a lidem spjatým se svou zemí, si vyrůstají v obdivu a úctě k hrdinství svých předků a touze po dokonalosti.